Náš příběh

Na začátku bylo jedno děvče, které si rádo vařilo různé bylinkové čaje. Nejraději mělo heřmánkový, který dokázal tak nějak zklidnit její dušičku. A pak tady byl jeden mladý klučina, který snil o tom být zahradníkem, ale protože mu to šlo dobře i s čísly a „s ekonomkou se přece lépe uplatníš“, stal se z něho inženýr. Ti dva se do sebe zamilovali a stali se manžely. Pracovali ve velkých firmách, měli poměrně slušné peníze, ale nejraději vždy „sbalili kufry“ a užívali si ticha, přírody a zahrady na své chalupě v Jeseníkách.

A jak už to tak v životě bývá, někdy musíme projít určitými životními zkušenostmi, abychom se jako lidé vnitřně poznali, nebo musí přijít vhodný čas, aby jistá rozhodnutí uzrála. U nás tím mezníkem bylo narození dcery Zuzanky. Odstěhovali jsme se z Prahy na vesnici a já jsem si nemohla nevšimnout, že se mi pod nohama najednou pražské dlažební kostky proměnily v zelený koberec různých bylinek, od kopřivy, sedmikrásky až po jitrocel. Začínala jsem se rozpomínat na svou dávnou zálibu v bylinkách a objevila se u mne obrovská chuť začít tyto zelené poklady sbírat. Uvědomila jsem si, že bylinky nás léčí hned dvakrát. Poprvé když za nimi chodíme do přírody a nasáváme vůni lesů a luk a podruhé když si z nich uvaříme léčivý čaj či sirup.

A právě vaření bylinkových sirupů mne opravdu pohltilo. Měla jsem ráda tu vůni, která se uvolňovala při jejich přípravě, byla to skutečná aromaterapie. Těšilo mě, že sirupy nejen dobře chutnaly, ale že také mnohým dokázaly pomoci se zdravotním problémem. A spolu s tím, jak jsem začínala poznávat sílu bylin, dostavilo se i obrovské chtění dozvědět se o nich více. Hledala jsem v antikvariátech či v knihkupectvích. Avšak k mému překvapení se ty největší skvosty nacházely na našich rodinných půdách. Zjistila jsem, že má prababička byla vášnivou bylinkářkou a že se dědeček mého muže zajímal o přírodní léčitelství. Stačilo zkrátka jen prohledat půdy a začít se seznamovat s takovými jmény, jako je Marie Treben, Zentrich či Josef Jonáš. Ale jak se říká, nikdy se z knih nenaučíme tolik, jako když za své učitele přijmeme samotné rostliny. Ostatně právě naši předkové svým intuitivním postojem k rostlinám, jejich pozorováním a zkoušením položili ony základy bylinkářství, ze kterých my dodnes čerpáme.

Když děti postupně rostly a náš volný čas již nebyl tak vzácný, zdálo se mi smysluplné věnovat bylinkám více prostoru, a jak se říká, postavit se na volnou nohu. Tento krok do neznáma nebyl úplně snadný a do puntíku promyšlený, ale má vášeň pro bylinky a zároveň touha pomáhat lidem byly nejspíš silnější. A tak za velké podpory mého manžela, který se stal současně pěstitelem a ochráncem našich bylinek, nyní vařím bylinné sirupy a suším bylinky pro vás.