Luční víla, která věří, že není bylina, aby na něco nebyla.

Kdysi mi někdo řekl, že dokážu v lidech odhalit potenciál. Ať už je to pravda, nebo ne, stále více si začínám uvědomovat jedné věci. Člověk může být pilný, může mít i talent, ale bez štěstí na dobré lidi je jeho cesta hodně trnitá. A já musím říct, že na mé cestě, potkávám řadu zajímavých lidí.

Ostatně znáte všechny ty děkovné proslovy vítězů? Děkuji svoji mámě, tátovi, bohu, vesmíru, svému psovi, že mě nikdy nezradil, ač jsem byl některý den na něho opravdu hodně protivný a tak dále a tak dále…..Všichni projevují vděčnost a mají jedno společné. Všichni ví, že za jejich úspěchem, není jen jedinec. A proto bych dnes ráda tento článek věnovala lidem, kteří se připojili k Bylinkářce a projevila jim určité uznání a vděčnost za jejich práci.

A kdo byli ti první u Bylinkářky? No jistě ….rodina. To je základ nejen státu, ale i podnikání. Když máte podporu, ano i tu finanční, můžete pokračovat v plnění svých snů. A proto děkuji hlavně manželovi, který svou přímo býčí energii přeměnil plány ve skutky. Zřídila se provozovna, vytvořil se sklad, založily se záhony, zasadily se bylinky, osadily se ovocné stromy…bojovalo se suchem, škůdci, nedostatkem času, nedostatkem energie, u nás, ne u našich dětí….ale hotovo, dokončeno, je to….máš ode mě pusu za vše co jsi udělal a za tvoji podporu😊

S druhým člověkem začínám věřit na vesmírnou energii, aneb jen si přej a ono se to splní. Bylinkářka potřebovala získat tvář, odborně zvané logo. V té době se tu mihl člověk, který mě inspiroval myšlenkou mít logo. Ve výsledku jsem však nebyla spokojená s jeho prací, neodpovídala mým představám…i to se může stát….naučíte se odmítnout…bez viny, provinění. Vždyť na tom není špatného, občas říct ne, děkuji.  …

Jeden den, když už mě hledání grafika stálo hodně sil a žádný výsledek, přišla na mě lehká apatie. Taková ta slepá ulička, nikde nikdo…v té chvíli jsem v mé kuchyni zvolala:“ Já chci jen, ať mi to někdo nakreslí! Jednoduše, hezky!“ Samozřejmě že v té chvíli nic nepřišlo, ale ten večer jsem nešla spát. Mám bohužel takovou špatnou vlastnost, že když mi něco nejde, nedokážu od toho odejít. Zakousnu se jak pitbul do návnady a nepustím. Sedám opět k počítači a večer u lampičky, když už všichni u nás doma spí,  zadávám do googlu – výtvarník, grafik. Vyskočí mi jich tucet…ach jo…ale počkej, počkej…to je celkem hezký…jéé z Frýdku to je kousek…ano, ano to je úplně to co potřebuji….zjevila se mi ONA. To je sen…ne není, ještě nespím…Petra Řehová. Mé přání je splněno. Žena na první pohled nenápadná, lehce stydlivá, ale ten vnitřní svět…ten je úžasný…. Fantazie, talent, vkus. Je to zkrátka ten styl malůvek, který na Vás dýchne pohodou a klidem a Vy si na chvíli přejete „vypadnout“ z tohoto světa a být v tom jejím…A tak Bylinkářka dostává tvář lesní víly…Originální a krásná. Hotovo, děkuji Péti.

A teď webová stránka. Upřímně. Najít „ajťáka“, který má i estetický talent není zrovna jednoduchý úkol. Ve výsledku se však po dnech hledání dostávají do finále dva. Jeden mladý, velmi ctižádostivý kluk, který mi hned posílá svůj návrh. Jeho přítelkyně je i skvělá grafička a už se těší na tuto výzvu, povídá mi vzápětí.  Druhý je muž ve středním věku, působí na mě sebejistě a evidentně zkušeně. Mladý bydlí kousek za kopcem, druhý až na druhém konci republiky. No tak tam nezajedu jen tak na šálek kávy probrat svoji představu, pomyslím si.  Závěr? Vsázím na zkušenost a jistotu. Nevadí mi vzdálenost, chci zkušeného muže, chci se mu oddat a svěřit se do jeho rukou…projevilo nitro mé ženy. Zkrátka druhým člověkem v příběhu bylinářky je David Dresler. A neudělala jsem chybu. Člověk, který to zkrátka s pc umí a navíc…holky…on to umí i ať je to hezké. Webová stránka je ve výsledku decentní a vkusná. Davide, děkuji.

Dalším člověkem je moje máma. Mohla by být v první kategorii rodina, ale uvidíte, že její  schopnosti a dovednosti je třeba zmínit zvlášť. Máma vždycky říká, že jsem ten Vodnář, co sedí na obláčku, má své sny a fantazie. Nejsou žádné překážky, vše je možné. Ale co Vám dá Bůh více „do vínku“, někde samozřejmě ubere. A u mě je to lehký chaos pokud jde o papíry, faktury, čísla, zkrátka účetnictví. Ale naštěstí je tu máma, má účetní. Vše seřazené, vše v tabulce, vše sedí v pokladně a na účtě…je to zkrátka člověk, u kterého přijdete do čistého, urovnaného bytu a on Vám mezi dveřmi řekne, že nestihla ještě uklidnit a ať se moc nerozhlížím. Takže volba účetní je jasná. Pořádek musí být, aneb jak říká má máma, je třeba to mít „fertich“. Děkuji mami, nebyla by lepší volba.

A k mámě většinou patří táta. A u nás je to také tak, do týmu patří. Je to pragmatik a detailista, na kterého je jednoduše spolehnutí. O tom, že to může být výchovou, ponechme stranou…Zkrátka je to člověk, který zajistí téměř vše, pokud je to v jeho silách. Takže v podstatě, když to shrnu, když s tátou vyjedeme na prodejní den, mám postavený stánek, zajištěnou svačinu, kafe, pití na celý den, židli na sezení, věšák na pověšení bund, pláštěnku kdyby začalo pršet (pokud ji nemá po ruce, sežene), letáčky vyvěšeny, reklamní cedule neznámým způsobem připevněna. Došli ti drobné? Jdu se zeptat, přijdu hned…přijde, má vše…Zkrátka ten pocit, že na to nejste sami, to je požehnáním … Děkuji tati.

Dalším člověkem je Jana. Jana je člověk s nevyčerpatelnou energií, a to doslova. Když už nemůžeš, pozvi si Janu. Najde v tobě ještě rezervy a ty jedeš, jak se říká na „druhý, poté třetí a dostane z tebe i čtvrtý dech“.  Žena s potetovaným tělem, s barevnými vlasy do růžova, někdy do žluta a některý za týden třeba dofialova. Má zkrátka svůj styl. Těžko by někdo tipoval, že ve volných chvílích pomáhá se sběrem bylinek. Je to však tak. Zručnost, rychlost, pohotovost. Všechny tři P (pozitiva, plusy, jak kdo chce).  Člověka, který v ničem nevidí problém, je fajn ho mít u sebe. Vše v sobě má a já jsem za ni ráda. Jani děkuji.

A další? Míša. Fotografka. Míša má dar udělat fotky krásné a jednoduché…Taková ta čistá krása, žádné složitosti. Umí přijmout výzvu a přicházet s novými nápady. Zároveň je to hezká žena, taková pořád dívčí, u které se snadno spletete i za pět let a řeknete ji slečno…no…to mít co…nezávidíme a děkujeme!

A pak jsou tu další lidé, kterým vděčím. Má drahá tetička Milena, která pro Vás ve volných chvíli suší bylinky či „stréček Jenda“ z jihu Moravy, který nám pěstuje sazenice bylinek. Je to rodina, s kterou sice nejste pořád ve spojení, ale víte, že tady je a kdyby jste ji potřebovali nebo oni Vás, tak jsou tu pro Vás a Vy pro ně.

A další lidé přicházejí…třeba, že by také rádi sbírali bylinky …není jich hodně😊ale když už někteří přijdou, jsou to lidé na pohled srdcoví a vřelí. A ty já mám ráda. Jako ostatně všechny výše uvedené.

Tak Vám přeji ať také ve svých lidech spatříte výjimečnost a také vděčnost, že tady jsou.

Markéta

Vaše bylinkářka.