Zpověď bylinkářky aneb bylinářství je alchymie i řemeslo….

Když jsem s bylinkami začínala, bylo mi asi dvanáct…hodně jsem dala na své pocity. Milovala jsem heřmánkový čaj, který mě zklidnil..pak jsem zbožňovala zelený čaj, protože mi zase dodal energii a sílu…moje máma byla všímavá a  koupila mi mojí první knihu o bylinkách a já se začetla…ale koho by bavilo v pubertě si číst o tom, které bylinky jsou dobré na trávení, které na srdce, na cévy a tak dále…to je pro mě nuda…Knihu jsem zavřela a šla se bavit…

a jak čas plynul, přicházely práce, které mě bavily nebo nebavily..pak přišla láska jako trám a to už vůůbec nebyl čas na bylinkaření….a pak děti….láska na první pohled, láska až do konce života….ale i ta každodenní láska a péče, chce občas oddych, načerpání energie pro sebe…já ji hledala v přírodě…a tam se to vrátilo…v čase, kdy se to vrátit mělo..nic dřív, nic později..to mám na tom životě ráda..věci přicházejí vždy tak jak mají. Oprášila jsem starou knihu o bylinkách a znovu jsem se začetla….zase o těch cévách, trávení, srdci…atd..najednou mě to fascinovalo, co všechno můžu bylinkami ovlivnit..a roste mi to pod nohama…studovala jsem a studovala, sbírala informace, četla, četla, četla…a myslela jsem si, že když to všechno přečtu, nastuduji, jako jsem to dělala na škole a vůbec celý život bude ze mě bylinkář se vším všudy…jooo, holka tak jednoduché to není, říkalo mi něco shora…není…

v tomto období vzhlížíte k bylinářům jako je Zentrich, Marie Treben, Janča a další…jsou tak úžasní, všechno ví, myslela jsem si…ano, je dobré se od nich učit, je dobré poznat jejich zkušenosti, pořád říkám že to jsou bylináři, kteří vsadili na bylinky jako volbu první pomoci…to už se dnes v době rozvinuté farmacie nestává…ty zkušenosti jsou  k nezaplacení, ale tu svoji cestu si musí každý zvolit sám…a i kdyby jste znaly všechny informace o bylinkách, nebudete bylinkář…jednou mi jedna osoba, řekla, ať neporovnávám, nehodnotím…a takhle věta mi dala hodně…v podstatě mi řekla, abych dala tomuto řemeslu něco ze sebe a ponořila se do hloubky….začala jsem vnímat svou duši, svou zapomenout dětskou duši..vnímala jsem bylinky jak mě působí….jak na mě působí jako celek…jakou informaci, pocit mi přinášejí..začala jsem je trošku brát jako osobnosti…a od té chvíli, už pro mě heřmánek nebyla jen bylinka protizánětlivá, ale ohromně citlivá bylinka, která nám dodá pocit, že teď nám není dobře, ale zase bude lépe… a že pelyněk je silák, skoro chlápak, který není pro každého a že bylinky k nám mohou i sami přijít a že není náhoda, že nám najednou vyrostou na zahradě….proč? protože nám chtějí pomoci….člověk, země, rostliny, živočichové…vše je propojené….a to se milí přátelé nikde nedočtete…jen když se na tyto rostlinné přátelé napojíte..a představte si, pořád je hodně věcí které nevím a je velmi pravděpodobné, že vše nezjistím…bože jak je to lidské….ale uvnitř mě je obrovská touha přijít tomu na kloub, pomoci tomu druhému….tohle se bylináři nesmí nikdy ztratit…protože pokud u něho zvítězí zisk, nebude dobrým pomocníkem….

Ono totiž nejde o napojení se jen na bylinku, ale také na člověka, který za Vámi pro bylinky přišel….na jeho výraz, slova, pocity, životní události, jeho okolí…vše co ho obklopuje…dát mu prostor a čas, aby se vyjádřil…je potřeba dát mu prostor absolutního přijetí a pochopení….poté se můžete dostat do jeho nitra…tam je vše co chceme k uzdravení….jen je to překryté …dejme tomu bahnem  (stereotypy, strachy, obavy, předsudky, výchova a tak dále a tak dále…..)

A závěr? Bylinářství  bude pro mě vždy řemeslo a alchymie zároveň.  Člověk se ho učí celý život,  s láskou, pokorou, vděčností….

Přeji Vám vše dobré

Markéta

Vaše bylinkářka